Informace o kontaktních čočkách od uživatelů

Kontaktní čočky se používají již přes 20 let a v České republice je používá přes 250 tisíc lidí. Stále však existují lidé, kteří v používání čoček nemají důvěru, a to i přesto, že lékaři tento kosmetický doplněk nezatracují. Pokud lidé dodržují všechna pravidla spojená s jejich používáním, tak kontaktní čočky nemají negativní vliv na lidské oko.

Historie

Leonardo da Vinci je často uváděn jako původce obecného principu čoček. V jeho Kodexu oka již v roce 1508 popsal princip změny síly rohovky ponořením oka do misky s vodou. Leonardo ovšem tento nápad nechtěl používat pro korekci zraku, ale zajímal se o mechanismus přizpůsobení oka.

Teprve až v roce 1887 úspěšně zkonstruoval a přizpůsobil německý fyziolog Adolf Eugen Fick první kontaktní čočku. Tyto čočky byly vyrobeny ze silného hnědého skla a měly 18-21mm v průměru. Fick vyplnil mezeru mezi rohovkou a sklem roztokem hroznového cukru. Fickovy čočky byly velké, nemotorné a mohly být nošeny jen pár hodin denně.

O základní průlom v měkkých čočkách se zasloužil český chemik Otto Wichterle. Tyto čočky byly brzo předepisovány častěji než tvrdé čočky, hlavně kvůli okamžitému komfortu, zatímco tvrdé čočky vyžadovaly určitou dobu pro adaptaci k dosažení plného komfortu.

Polymery, ze kterých jsou kontaktní čočky vyráběny se během posledních 25ti let zlepšily, hlavně co se prostupnosti vzduchu týče. V roce 1999 byly uvedeny na trh první silikonhydrogelové čočky. Tento nový materiál spojuje výhody vysoké vzduchové propustnosti silikonu s komfortem běžných hydyrogelových čoček používaných doteď.

Současnost

Tvrdým čočkám se dává přednost při dlouhodobějším nošení, například po dobu jednoho roku. Nepřijímají žádné chemikálie, avšak nevýhodou je, že nepropouštějí kyslík k rohovce, což může mít záporné zdravotní účinky.

Měkké kontaktní čočky se dělí na hydrogelové a hybridní. U těchto měkkých čoček je hlavní výhodou vysoká propustnost kyslíku, ale negativem je jejich rychlé opotřebení.